...jsem byla teď několik týdnů,v takovém divném rozpoložení - vztek,stesk,únava,vyčerpání,byla jsem taková nespokojená..miliony myšlenek na všechno a na nic...nic mě netěšilo,nebavilo...
... synek byl celé jaro nemocný,a mě ale vůbec netěšila práce,kterou jsem dělala.Tim spíš,že jsem se Péťovi nemohla věnovat,když měl horečky a potřeboval mě nejvíc.Nemohla jsem si vzít paragraf,byl u babičky,bylo mu tam dobře,ale mě to deptalo až skoro ke zhroucení.Naštěstí mě manžel podpořil a domluvili jsme se,že mi žádná práce nestojí za to,aby mi dítě vyrůstalo jinde.
A teď to dobré: no prostě jsem dala výpověď,teď si s Petísem užíváme prázdniny a pak zkusím nějakou rekvalifikaci,možná bych se pustila i do nějaké školy.Paradoxně mě práce,kterou jsem dělala naštvala a nakopla natolik,že mi došlo,že přece nemusím dělat za minimální plat a nechat se pérovat pro nic za nic,když mám pocit,že mám na víc.Uvidím,určitě to alespoň zkusím.Tak držte palečky...
Rozhodně ten kukuč chci mít na blízku jak jen to půjde,stojí za to,no ne?
***Kredit: PST Celebration Day - moooc děkuji ***
